Větrná čerpadla v Arktickém ledu globální oteplování bohužel nezpomalí, tvrdí vědci. Alespoň ne tak, aby bylo smysluplné je vůbec instalovat. Jediné, čeho mohou dosáhnout, je posunout úplnou ztrátu arktického ledu o nějakých 60 let. Tedy na konec tohoto století namísto roku 2050.

Vypadalo to jako docela dobrý nápad. Instalovat do plovoucího arktického ledu miliony větrných čerpadel, které by během polární zimy čerpaly z moře vodu na led. Ta by po zmrznutí zvětšila šířku ledového příkrovu a zpomalila by rychlost letního odtávání ledovců a zároveň zmírnila rychlost globálního oteplování.

Strategie, kterou vymysleli američtí vědci v roce 2017 jako „Arctic Ice Management“, byla nedávno podrobena zkoušce v kombinovaném klimatickém modelu. Odborníci z Institutu Alfreda Wegenera, Helmholtzova centra pro polární a mořský výzkum (AWI) nyní zveřejnili svá zjištění v časopise Earth Future (odkaz najdete zde)Jejich verdikt je neúprosný. I když by tento postup mohl potenciálně odsunout úplnou ztrátu arktického ledu v letních měsících o několik desetiletí, mimo Arktidu by tato strategie nevyvolala žádný smysluplný chladicí účinek.

Strategie “managementu arktického ledu” počítala s tím, že se čerpáním vody na povrch ledu podaří postupně zvětšovat jeho plochu. Ta potom v letních měsících bude odrážet větší množství sluneční energie zpět do vesmíru a postupně tak zpomalí proces globálního oteplování. (zdroj: Earth Future)
V nižších zeměpisných šířkách se ochlazení projeví minimálně

Výsledky klimatických modelů jsou poměrně jasné. Ani plánovaných 10 milionů větrných čerpadel nemůže zvrátit téměř úplnou ztrátu letního mořského ledu, která pravděpodobně nastane do poloviny století. Maximálně jej může posunout o šedesát let. V tomto období však  nedojde k žádnému výraznému ochlazení klimatu v Evropě ani nikde jinde na světě.

Odtávání arktického ledu. /zdroj: NASA

“Chtěli jsme vědět, zda tato manipulace s arktickým mořským ledem může fungovat čistě fyzicky a jaké dopady by to mělo na klima,” vysvětluje Lorenzo Zampieri, environmentální fyzik a doktorand z výzkumné skupiny předpovědi mořského ledu AWI.  V souladu s tím upravil klimatický model tak, aby mohl být simulován vytvořený fyzický efekt – neustálé čerpání vody na hladinu mořského ledu po celou zimu. 

A co dopad na klima? Letní oteplování Arktidy by se opravdu snížilo o několik stupňů Celsia, jak původně předpokládali Američané. Jenže čerpání poměrně teplé (-1,8 ° C) vody by změnilo tepelný tok v zimě. A to by nakonec vedlo k podstatnému oteplování Arktidy v zimních měsících. Teplá voda by se navíc s mořskými proudy dostala i do středních zeměpisných šířek.

Sledujte nás na Facebooku pravidelně, stiskněte tlačítko “tohle se mi líbí”

Maximálně 60 let k dobru

V dalším kroku provedli vědci realističtější simulace, ve kterých byla čerpadla nasazena pouze v případě, že by led byl tlustší než dva metry. „Dva metry tlustý led má nejlepší šanci na přežití při tání v létě. Omezením distribuce čerpadel je navíc možné zabránit značnému zimnímu oteplování,“ říká Lorenzo Zampieri. 

V tomto scénáři by se ve skutečnosti dalo zabránit nežádoucímu oteplování středních zeměpisných šířek, ale pro zmírnění změny klimatu to stále nestačilo. Oteplování Arktidy by se v létě snížilo zhruba o jeden stupeň Celsia a ztráta mořského ledu by se mohla zpozdit zhruba o 60 let. Zvýšené odrazy slunečního světla by ke zpomalení změny klimatu mimo Arktidu nestačily.

“Vzhledem k dosud neověřenému vývoji změny klimatu bychom neměli tuto možnost ​​zcela vyloučit jako pouhý nesmysl ,“ tvrdí vedoucí celého výzkumu Helge Goessling. Vědci by se podle ní měli s touto myšlenkou dále zabývat. Arktické „řízení ledu“ je zajímavé samo o sobě, ale zatím nemůže smysluplně zmírnit globální změnu klimatu.