Zatímco fotovoltaika zůstávala v loňském roce z mnoha důvodů ve středu zájmu investorů, politiků i samotných spotřebitelů, větrná energetika zůstávala tak trochu stranou. A prospělo jí to. Předloni zaznamenaly celosvětové investice do větru mírný pokles. Loni se však situace obrátila.
Celková čísla sice ještě nejsou k dispozici, ale Global Wind Energy Council (GWEC), který zastřešuje výrobce větrných elektráren a velké investory tvrdí, že výsledky prvních třech čtvrtletí byly více než povzbudivé. Na konci roku 2010 bylo na celém světě ve větrných elektrárnách 194 390 megawattů instalovaného výkonu. Pokud se předpoklady GWEC potvrdily a došlo meziročnímu k nárůstu, bude letos ve větru už přes 230 tisíc megawattů. A to je úctyhodná porce.

Čím to, že větrných elektráren přibývá, přestože se jejich výstavba netěší takové finanční podpoře jako je tomu u solárních elektráren? Odpověď je jednoduchá – výrobci se snaží maximálně snižovat náklady. A daří se jim. Většina z nich jde cestou zvětšování.
Ještě před pár lety měla drtivá většina větrných elektráren výkon kolem jednoho sta kilowattů. Nyní se optimální výkon “suchozemských” větrníků usadil mezi dvěma a třemi megawatty. Větrné elektrárny na moři, kde se tolik nehledí na vzhled krajiny jako na souši, jsou k vidění větší kusy – mezi čtyřmi a pěti megawatty. Vůbec největší a nejvýkonnější větrník současnosti dodává na světové trhy německá společnost REpower Systems. Turbina má výkon 6,15 megawattů a průměr rotoru měří 128 metrů. Je primárně určený pro mořské větrné parky, ale dodavatel ho je schopný přizpůsobit i pro suchozemské využití. Stožár, na jehož vrcholu se uchycuje rotor, by podle specifikací výrobce musel být vysoký 100 až 117 metrů (na moři stačí “pouhých” 90 metrů).
Zvyšování velikosti a výkonu větrných turbin je fascinujícím tanečkem mezi náklady na použité materiály a dosaženým výkonem. Jak se rotory zvětšují, jsou jejich lopatky stále lehčí a přitom pevnější. A samozřejmě i dražší. Samotná turbina ale získá na výkonu, takže zvýšené náklady kupříkladu na použití karbonových vláken namísto původního sklolaminátu se vyplatí.
Z pohledu laika je vývoj nových turbin doslova alchymií. Po mnoha testech například výrobci zjistili, že karbonová vlákna nemusí použít na celou lopatku turbiny, ale jen na její nejzatíženější části. Díky tomu ušetřili a uhlíková vlákna jsou dnes běžnou součástí většiny větrných elektráren a umožňují vyrábět větší a výkonnější stroje.
Není to tak dlouho, kdy odborníci tvrdili, že větrné elektrárny dosáhly výkonově svého maxima. To byla kapacita největších strojů, tuším kolem půl megawattu.  Pak se říkalo, že maximální výkon, kterého mohou větrné elektrárny dosáhnout je jeden megawatt, za nějakou dobu to už byly dva megawatty a teď už nikoho nepřekvapuje, že General Eelectric zcela vážně pracuje na větrných turbínách, které by měly dosahovat výkonu 10 až 15 megawattů. Ty by měly pracovat na moři, na plovoucích plošinách v oceánu. Právě hlubokomořské větrné elektrárny a jejich spojení s novými postupy využívající energii oceánů jsou směrem, kterým se podle odborníků bude rozvoj větrné energetiky ubírat v příštích letech.     

Napsat komentář