Sedm let Martina Romana v čele společnosti ČEZ definitivně končí. Za jeho působení se z čistě domácí energetické společnosti stal koncern evropského významu, který v mnoha ohledech patří mezi absolutní špičku. Navzdory tomu právě této době potřebuje rozsáhlou generálku, která by zajistila přísun

Firma je díky uvážlivému řízení rizik navzdory ekonomické krizi jednou z nejlépe vydělávajících a přitom nejméně zadlužených energetických společností Evropy. Srovnávat energetickou společnost ČEZ před příchodem a po odchodu Martina Romana z funkce generálního ředitele je jako porovnávat starou škodovku s dravým sportovním vozem. Z uvážlivého, místy až opatrnického investora se stal doslova stroj na peníze generující desetimiliardové zisky, který rozprostřel svůj vliv v širokém pásu od Německa, přes Maďarsko a celý Balkán až do Turecka.

Celá skupina nyní čítá 188 společností a zaměstnává přes 32 tisíc lidí oproti zhruba 11 tisícovkám v roce 2004.

Samotná „původní“ elektrárenská společnost ČEZ během oněch sedmi let zeštíhlela téměř na polovinu. Roman se dokázal nekompromisně odstřihnout od všech nevydělávajících dceřinek a zachoval jen skutečně životaschopnou kostru na níž postupně nabaloval další akvizice.

Nový způsob řízení přinesl odpovídající výsledky a akcináři mohli být spokojeni. Čistý zisk se zvýšil ze zhruba sedmi (po odečtení vlivu prodeje společnosti ČEPS) na loňských 47 miliard korun. Po přepočtení na akcie je to nevídaný skok z původních 23,50 na 88,50 koruny čistého zisku z jedné stokorunové akcie.

Maďarský prodej

I tak glorifikovaný manažer jakým je Martin Roman, ale má jisté limity. Navzdory jednoznačným úspěchům v řízení toku financí udělal v čele společnosti ČEZ několik minimálně sporných rozhodnutí.

Tím nejmarkantnějším je místy až nepřiměřený outsourcing. Společnost s cílem pročistit vnitropodnikové finance v minulých letech rozprodala podíly ve všech svých servisních společnostech a teď si je musí najímat. „Do budoucna to může být nebezpečné,“ varoval tehdy z pozice předsedy dozorčí rady náměstek ministra průmyslu a obchodu Tomáš Hüner. Jakmile se totiž servisní firmy zkonzolidují, budou si moci diktovat ceny oprav a ty se pak budou nepřiměřeně prodražovat.

Roman ovšem varování nevyslyšel na seznam prodávaných firem se tak dostala i společnost I&C Energo. Specialistu na opravy jaderných elektráren koupil překvapivě maďarský petrochemický specialista MOL, který s opravamni atomových elektráren nemá žádné zkušenosti. ČEZ tehdy ovšem jakékoliv spekulace o vytěsňování firem za účelem umělého zvyšování zisku odmítl.

Kritizovaný byl také systém výběrových řízení společnosti ČEZ. Podle zákona o veřejných zakázkách totiž měla firma veškeré tendry organizovat jako veřejné. Společnost si však vytvořila vlastní systém, do něhož mají přístup pouze autorizovaní dodavatelé. Výběrová řízení pak jako interní generální dodavatel obvykle organizovala dceřiná společnost ČEZ Škoda Praha. V čele dozorčí rady této firmy je vlivný lobista Vladimír Johanes. Přestože podle některých odborníků na soutěžní právo je vnitřní systém tendrů v rozporu se zákonem, firma i stát jako většinový vlastník to několikrát odmítli a soud se tímto případem dosud nezabýval.

Zisk nadevše

Prakticky veškerá rozhodnutí Romanova týmu byla a stále jsou porovnávána jediným měřítkem. Tím je zisk. Projekty, které negenerují dostatek peněz, nemají šanci na úspěch. Veškeré akce, včetně akvizic, přitom procházejí pravidelnými čtvrtletními kontrolami na úrovni vrcholového vedení a pokud neplní finanční plán, firma se jich nekompromisně zbaví.

To se stalo letos osudné tureckým akvizicím okolo společnosti Akenerji Elektrik Üretim. Ještě loni přitom považoval ČEZ Turecko za jeden z nejperspektivnějších trhů. Letos chce veškeré své tamní účasti, jde o sedm společností včetně rozestavěných vodních elektráren, prodat.

Na první pohled je to rozumný přístup. Jenže nic se nemá přehánět a striktní orientace na zisk naordinovaná Romanem může společnosti ČEZ i celé tuzemské energetice způsobit větší problémy než jaké přinese krach jedné nepříliš povedené asijské akvizice.

Zatímco uhelné elektrárny procházejí rozsáhlou modernizací za 100 miliard korun, do sítí firma investuje jen peníze nutné na rozvoj spojený s rostoucím počtem odběratelů a na údržbu. Důvod je zřejmý – elektrárny jsou hlavním zdrojem příjmů skupiny a po modernizaci se zvýší jejich výkon a tím i ziskovost.

Zaostalé sítě

Oproti tomu sítě žádné významné zisky negenerují. A jejich stav se s ohledem na prudký rozvoj moderní energetiky v okolních zemích v katastrofální stavu. Už nyní na stav distribučních sítí regionálních energetik doplácejí vlastníci obnovitelných zdrojů. Správce přenosové soustavy právě na nátlak skupiny ČEZ vloni zakázal připojování nových fotovoltaických a větrných elektráren, letos následovaly bioplynové stanice.

Nejvyšší vedení společnosti ČEZ zatím mlčí, ale zodpovědní pracovníci nedostatky přiznávají. „Naše síť je distribuční, Nejsme vůbec připraveni přepravovat elektřinu nejen k zákazníkovi, ale i opačným směrem,“ říká jeden z ředitelů, který si s ohledem na citlivost tématu uvnitř společnosti nepřeje být jmenován. Jinými slovy – ČEZ ví, že má v drátech nějakou elektřinu, ale vůbec netuší, jakým směrem teče.

Aby mohl svou síť při zapojení většího množství malých zdrojů vůbec řídit, musel by instalovat nové  měřiče a celou ji postupně přestavět. Náklady by přesáhly sto miliard korun.

V době, kdy okolní země jako Německo nebo Rakousko začínaly s investicemi do inteligentních sítí a měnily podobu evropské energetiky však Martin Roman završoval své balkánské tažení. Ve srovnání s tamními očekávanými výnosy neměly investice do sítí šanci.

Za zenitem

Nebýt někdy až křečovité snahy o maximalizaci zisku, bylo by Romanovo sedmileté angažmá ve skupině ČEZ pro obě strany přínosné. Jeho odchod přichází v pravý čas – je předzvěstí toho, že se firma z hlediska růstu ziskovosti dostává na dosah svému zenitu.

V příštích letech čekají společnost obrovské investice. Jednak plánované, jako je dostavba jaderné elektrárny Temelín, a pak vynucené. Ty budou souviset především s nevyhnutelnou přestavbou celoevropské energetické sítě, která se po uzavření německých jaderných elektráren bude orientovat na obnovitelné zdroje. Rozvoj nových technologií bude výrobu tlačit stále víc směrem ke spotřebiteli a pozice současných energetických kolosů bude postupně oslabovat.

Zbytek Romanova týmu v čele s novým ředitelem Danielem Benešem může jen doufat, že brzy dostaví Temelín a stačí na nové trendy zareagovat dřív než dojde zákazníkům trpělivost a přejdou k flexibilnější konkurenci.

Napsat komentář