Jádro je daleko, energetická síť teď bude potřebovat i jiné zdroje

přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně

Spolu s tím, jak se zvyšuje počet obnovitelných zdrojů v české energetické síti, narůstá i potřeba stále častěji vyrovnávat výkyvy v jejich výrobě. Zvyšuje se tak zatíženost takzvaných špičkových zdrojů, v našem případě nejčastěji plynových a vodních, či přečerpávacích elektráren. Jestli se v ČR budou stavět další elektrárny, první volba padne nejspíš na ně.

Česká republika si tento týden v Bruselu prosadila, že bude moci stavět nové jaderné elektrárny. Pravdou ale je, že daleko dříve, než postaví nové reaktory, bude se muset vypořádat s jinými problémy. A postavit jiné elektrárny. Takové, které pomohu energetické soustavě lépe se vyrovnávat s nečekanými výkyvy výroby elektřiny v sítích. Ty budou stále častější a výraznější spolu s tím, jak se bude zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů, především solárních a větrných elektráren.

Zatímco nové jaderné bloky budou pracovat nejdříve až někdy po roce 2030, obnovitelné zdroje přibývají neustále. Zároveň dochází k postupnému útlumu uhelných elektráren. Nároky na regulaci celé energetické soustavy se tedy neustále zvyšují. Aby soustava mohla vše uřídit tak, aby nedocházelo k výpadkům, bude muset vedle obnovitelných zdrojů přidávat do sítě i elektrárny, které umí okamžitě reagovat na změny v dodávkách.


Buďte s námi i na Facebooku, stiskněte tlačítko “tohle se mi líbí”


Takovými elektrárnami jsou právě vodní, přečerpávací a plynové elektrárny. Jejich výhodou, že že mohou v případě potřeby téměř okamžitě nastartovat a vyrábět elektřinu. Zároveň se bude zvyšovat potřeba akumulace, aby bylo možné využít i elektřinu z přebytečné výroby, která by se jinak nespotřebovala. Poroste tedy význam akumulace elektřiny, ať už prostřednictvím přečerpávacích elektráren nebo bateriových úložišť. A samozřejmě i do inteligentních systémů řízení výroby i distribuce. Právě do těchto oblastí půjde v příštích letech velká část investic.

Třetí čtvrtletí přálo větru, paroplynovým a přečerpávacím elektrárnám

Jaký bude další vývoj energetiky naznačuje statistika 3. čtvrtletí letošního roku. Výroba elektřiny oproti loňsku sice klesla o 6,3 procenta, ale pokles nebyl rozdělený rovnoměrně. Největší výpadek zaznamenaly parní, tedy vesměs uhelné elektrárny, a to 15,5 procenta (1,3 TWh). Klesla také výroba z jádra (-6%) a ze slunce (-7,2%). Naopak více než dvojnásobný nárůst výroby zaznamenaly přečerpávací vodní elektrárny, a to o 136 procent. Rostla také výroba v paroplynových elektrárnách (+68%), ve větrných (+10%) a poměrně znatelný nárůst zaznamenaly také malé vodní elektrárny, a to o 12%.

Z pravidelné zprávy Energetického regulačního úřadu vyplývá, že za poklesem výroby uhelných elektráren stojí mimo jiné odstávka jednoho ze zdrojů v Moravskoslezském kraji a zánik licence elektrárny ve středních Čechách. Nárůst výroby elektřiny z větru zase umožnila výstavba nových větrných elektráren Na Karlovarsku, Plzeňsku, Olomoucku a v Moravskoslezském kraji.

Zatímco ve výrobě zaznamenala tuzemská energetika pokles, spotřeba naopak nepatrně vzrostla, a to o 1,1 procenta na 16,8 TWh. Navzdory tomu jsme v i nadále exportní zemí – trvale víc elektřiny vyvážíme než dovážíme.