V příštích pěti letech se z Číny stane největší světový investor do ekologické výroby elektřiny. Odborníci odhadují, že tamní “zelený byznys” bude narůstat o patnáct až dvacet procent ročně až na úroveň 743 miliard dolarů v roce 2015. V době, kdy se značně roztříštěná a nejednotná enviromentální politika EU utápí vlastní nemohoucností, se z komunistické Číny stává doslova magnet pro ekologické investice všeho druhu.
V posledních třech letech investovala Čína, často kritizovaná za svou produkci oxidu uhličitého, do obnovitelných energií téměř 50 miliard eur ročně. V příštích pěti letech se mají investice do životního prostředí prudce zvyšovat. Loni zahájená 12. pětiletka má na investice do podpory využívání obnovitelných zdrojů vyčleněno 3,1 bilionu jüanů, tedy v přepočtu zhruba 454 miliard dolarů. Nejvyšší hodnoty mají investice dosáhnout v roce 2015 – 2 biliony jüanů (317 miliard dolarů).
V nejbližší době by Čína měla představit plán podpory, která by měla obsahovat jak daňové zvýhodnění tak i  přímé finanční injekce vlády do zelené ekonomiky. “Čína připraví příznivé prostředí pro vznik nových ekologických společností i pro toky finančních prostředků,” říká Wang Yuqing, zástupce ředitele Výboru pro vývoj populace, zdrojů a životního prostředí CPPCC.

Zatím mají soukromé společnosti na čínském trhu se získáváním investic problémy. Kapitálové trhy zatím v Čínských soukromých firmách vidí příliš velká rizika, takže nové odvětví je do značné míry odkázané na vládní dotace. I to by se ale mělo změnit. Jednak tu je připravovaný balík vládní podpory, který by měl zahrnovat i vznik výhodného investičního prostředí, vedle toho jsou tu i rozvojové investiční fondy jiných vlád. Fond na podporu vývoje nízkouhlíkových technologií přímo v Číně nedávno založila například Švýcarská vláda.
Přechod Číny na ekologické hospodářství by podle odborníků mohl poměrně rychle vytvořit “zelený trh” s kapitalizací přes bilión dolarů, Oproti jedenácté pětiletce, která skončila v loňském roce, se objem investic do životního prostředí zdvonásobuje – Čínská vláda bude sama investovat 468 miliard dolarů a zaměří se na tři oblasti – recyklaci, čisté technologie a na obnovitelné zdroje. Multiplikační efekt nově vznikajícího sektoru bude podle expertů 8 až 10krát vyšší než je tomu u jiných průmyslových odvětví.  
Zelený investiční program s podporou vládních fondů se rozjel i ve Spojených státech a i když většinu podpory mají v rukou místní vlády, federální program udává jasný směr – ekopodnikání má v USA zelenou, a to ve všech jeho formách.
Podle Programu OSN pro životní prostředí bude muset svět investovat do podpory přechodu na globální zelenou ekonomiku mezi roky 2010 až 2030 průměrně 750 miliard dolarů ročně. Od roku 2030 do roku 2050 by se toto číslo mělo zvýšit na 1,6 bilionu dolarů. Investice do zelené ekonomiky už dávnou nejsou výsadou nejbohatších zemí. Jen v letech 2007 a 2008 vyskočil podíl nečlenských zemí OECD na investicích do obnovitelných zdrojů z 29 na 40 procent, přičemž lví podíl na tomto nárůstu mají tři země – Čína, Indie a Brazílie.
Evropa zmítaná rozpočtovým politikařením Angely Merkelové a Nicolase Sarkozyho se bohužel ocitá tak trochu na vedlejší koleji. Před lety přitom s podporou obnovitelných zdrojů sama začínala. V době, kdy se k podpoře zeleného byznysu připojily rozhodující země, tedy Spojené Státy a Čína, najednou couvá a jednotlivé státy unie včetně České republiky hledají cestičky, jak kdysi štědrý dotační program omezit.
Na jednu stranu se zdá být spravedlivé, že štafetu podpory zelené ekonomiky přebírají nové země. Evropa svůj díl práce odvedla a v minulých letech nemalou měrou přispěla ke zlevnění a zefektivnění nových technologií, ať už jde o fotovoltaiku nebo o větrné elektrárny, o desítky procent.
To je však příliš zjednodušený pohled. Právě nyní se rozhoduje o tom, kdo bude nositelem těchto moderních technologií v příštích letech, kdy obnovitelné zdroje začnou nabývat na důležitosti a budou postupně přebírat úlohu klasických elektráren. Jestli teď Evropa zůstane stranou, přesune se těžiště vývoje zelených technologií jinam a Evropané za ně jednou budou muset platit. A nebudou to malé peníze.     

Napsat komentář