Bude kvůli koronaviru v ohrožení i Green Deal?

Green Deal. Nedávno představená Zelená dohoda pro Evropu. Dlouhý seznam plánů, které mají za cíl dosáhnout v Evropské unii do roku 2050 klimatické neutrality. Přeloženo do běžného jazyka – snížit znečišťování ovzduší oxidem uhličitým tak, aby se zastavil růst jeho koncentrace v ovzduší. Česká republika by se měla podle původních slibů odklonit od uhlí. Velké změny čekaly tedy především energetiku. A Unie už na zajištění potřebných změn vyčlenila fondy. To vše je nyní ve vážném ohrožení.

Premiér Andrej Babiš i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček se už nechali slyšet, že Green Deal nechtějí. Veškeré peníze, které přijdou na útlum uhlí, by tedy podle nich měly putovat do ekonomiky. A s jejich názorem souhlasí i velká část politické reprezentace napříč stranami. Chystaná opatření na nápravu ekonomických následků koronavirové krize se nejspíš stanou předmětem řady politických dohod a vítaným prostředkem k dosažení vlastních mocenských cílů.

“Natvrdo říkám, že musíme přestat myslet na ambici naplňování Green Dealu, tedy zeleného údělu. Vraťme se všichni zpátky na zem a opusťme představy, které stejně nebyly naplnitelné. Mám na mysli snížení emisí skleníkových plynů v roce 2030 na 55 procent oproti hodnotám z roku 1990. Obrovské částky, jež na to měly být vyčleněny z evropských strukturálních fondů, vezměme a alokujme je na posílení ekonomiky, která je napadena koronavirem. My to budeme dělat naprosto brutálně a nebudeme Evropské komisi ustupovat,” prohlásil Havlíček.

Přitom je to právě Zelená dohoda, která by mohla pomoci k oživení ekonomiky – nejde jen o peníze, ale především o nové investice a vznik nových pracovních příležitostí. Podle čerstvé studie, kterou pro zastřešující evropskou solární asociace SolarPower Europe vypracovali experti z finské Lappeenranta-Lahti University of Technology (ke stažení zde), může Evropa do roku 2050 získávat dokonce 100 procent energie ze zelených zdrojů. Jejich provoz a instalace by navíc daly práci čtyřem milionům Evropanů.

Korejský příklad

Zrušení zelené dohody nebo její odklon na druhou kolej a vyčerpání evropských peněz na sanování současné ekonomiky by mělo řadu negativních důsledků. Nejde přitom jen o to, jak by politicky utrpěla Česká republika v Evropské Unii. Ztratili bychom šanci zlepšit životní prostředí ve vlastní zemi a tím zlepšit kvalitu vlastního života i dalších generací. Evropská agentura pro životní prostředí například odhaduje, že škody v důsledku spalování uhlí stojí ročně mezi 66–112 miliardami EUR. V důsledku znečištěného ovzduší pak ročně zemře 400 tisíc Evropanů.

Koronavirus sice přispěl k určitému zlepšení životního prostředí a může se zdát, že pandemie dopomohla k určitému uzdravování naší planety. Důkazem toho může být například snížení emisí oxidu uhličitého v Číně až o celých 25%, další snížení emisí na severu Itálie. Neopomenutelná nemůže být ani lepší kvalita vody v Benátkách, kde se díky tomu znovu objevili delfíni. Nesmíme však zapomenout, že veškeré tyto změny jsou nejspíše jenom dočasné, navíc v hojném rozsahu vykoupeny lidskými tragédiemi.

Právě proto by se neměly zastavovat takto klíčové dohody, které mají především zajistit klidnější a lepší život naší budoucí generaci. Příkladem by nám mohla být Korea, která vyhlásila svou Zelenou dohodu právě v době koronavirové krize. Přitom Jižní Korea je co se týče závislosti na uhlí v podobné pozici jako Česká republika – více než třetina elektřiny se tam vyrábí v uhelných elektrárnách a podíl obnovitelných zdrojů v roce 2017 dosáhl pouhá 3 procenta. Nezbývá než doufat, že se minimálně to stejné zdaří i v Česku.